„Přiznat si, že práce, kterou jsem přes dvě desetiletí dělal, a kterou jsem miloval, mě víc nenaplňuje, bylo devastační,“ přiznává Michal.
Za úsměvem se skrývá bolest a trápení
Známý moderátor Michal Sabo před časem otevřeně přiznal deprese, kterými trpěl a mluvil o následcích, které mohou nastat, pokud se s tímto problémem nepodělíte a necháte si jej jen pro sebe. Ukázal tak společnosti, že vysmáté tváře na internetu neodrážejí vždy pravdu, ao problémech je důležité mluvit. S tímto názorem se ztotožňuje i uznávaná psycholožka Dorothe Trassl, která radí lidem s podobnými problémy: „Vyhledejte pomoc. Najděte somatické terapie, které zahrnují práci těla a mysli. Uzdravení je naprosto možné.“
Michal Sabo a jeho upřímné přiznání
Michal se rozhodl sdílet s fanoušky na Instagramu upřímnou výpověď o svých pocitech. „Jako bez duše. Bez chutě, bez zápachu, respektive bez barvy a bez energie. Unavený. Demotivován. Nevrlý. S nechutí k jídlu. Se zhoršeným ekzémem… Těch příznaků bylo stále více a bylo nemožné je ignorovat. Když se mě blízcí ptali, co je se mnou, slovy jsem nedokázal popsat ten stav, ve kterém jsem se nacházel. Neuměl jsem artikulovat to, že nemám kapacitu se nadchnout, neumím sám sobě dát žádnou novou výzvu, že jdu na automatiku, která sice technicky může být OK, ale to „sivo“ mě vnitřně sžírá.“
Vyhledal pomoc
Oblíbený moderátor chtěl tímto postem poznamenat, že i on sám musel vyhledat pomoc a byla to nejlepší věc, jakou mohl udělat. „Dnes jsou to dva roky, odkdy jsem vkráčel do ambulance a vyslovil jsem tu větu, která změnila všechno. Příznaky se ozývaly plíživě. Ke psycholožce jsem šel poté, co jsem úvodní vlnu covidu přežil u petržalského Chorvatského ramene, kde jsem nejen sbíral volně pohozený odpad, ale jsem měl i spoustu času neomezeně si povídat sám se sebou, klást si kruté otázky, analyzovat své odpovědi.“
„Přesně tam jsem si to odřeval. Přiznat si, že práce, kterou jsem přes dvě desetiletí dělal a kterou jsem miloval, mě víc nenaplňuje, bylo devastační. Uznat, že potřebuji radikální změnu, reset, opět se učit, růst, za cenu toho, že to bude doprovázeno zakopnutími či chybami – to nebyl krok mimo komfortní zónu, to byl skok z útesu. Naštěstí tam dolů čekal měkký polštář odborné pomoci.
Na závěr zopakuji to, co říkám pravidelně – nečekejte s vyhledáním odborné pomoci, nebojte se požádat o to, aby vás někdo doprovázel. Není to hanba, sice je duševní zdraví v naší společnosti stále silně stigmatizováno. Psychologická a psychiatrická pomoc je bezbariérová = nepotřebujete výměnný lístek, můžete se rovnou objednat.“
Duševní zdraví je velmi důležité. Ať je to u nás na Slovensku nebo v zahraničí, mnoho známých tváří má problém s depresemi, úzkostmi a podobnými onemocněními.
