Na pozemku stála opuštěná hospodářská stavba. Kdysi se používala pro skladování krmiv a zemědělských nástrojů. Celá budova byla postavena v tradičním lokálním stylu. Přestože ji nikdo celé roky nevyužíval, velká část konstrukce zůstala v zachovalém stavu.
Stavbu objevil investor z Francie. S požadavkem přeměnit starou hospodářskou stavbu na jeho druhou rezidenci oslovil architekty z ateliéru TATÚ Arquitectura.
Sám klient k nemovitosti přistupoval s úctou k tradici i okolnímu prostoru (což architekti dovedli k dokonalosti). Z hospodářské stavby měl vzniknout rodinný dům, ale bez zvětšení objemu či úprav hlavní konstrukce. Důležité bylo, aby se dal používat nejen pro krátkodobý pobyt, ale také pro dlouhodobé bydlení. Z toho vyplynulo rozšíření dispozice, které zajistilo pohodlí, jaké si majitel přál.
Jádro v dřevěné membráně
„Rozhodli jsme se zachovat tvar a podobu střechy, abychom zachránili určitou identitu přítomnou v zemi. Na druhé straně, abychom splnili dispoziční požadavky investora, navrhli jsme vytvořit dřevěnou vnější membránu, lehkou a jednoduše sestavitelnou, která by zakryla starou konstrukci a umocnila využití nových doplňků dispozice. Ty jsou umístěny v prostorách mezi novou a starou konstrukcí,“ vysvětlují funkci vnějšího pláště autoři přeměny. Vnitřní prostor se od těchto funkčních „bublin“ osvobodil a nabyl pocit větší prostornosti s čistou a plnou plochou.
Flexibilní dispozice
Hlavní část přízemí tvoří kuchyň se spíží, jídelním stolem, gaučem a psacím stolem vsazením v nice u okna. V případě potřeby funguje zároveň také jako domácí kancelář. Na mezipatře nad jídelnou se nacházela odpočinková část s lůžkem a úložnými prostory. Přístup k obslužným prostorům a hygienickému zázemí je zvenčí – v zóně mezi starou a novou konstrukcí, aby nebyl rušen interiér. Dostanete se k nim přes venkovní terasy chráněné dřevěnou membránou. Celý interiér kombinuje dřevo a překližku s prosklenými částmi.

Exteriéru dominuje „neupravené pole“
Jelikož investor je zahradním designérem, úprav se dočkalo i okolí stavby. Pro domácí bylo důležité intenzivní propojení domu s okolním terénem, přičemž si přáli jen minimální zásah. Návrh je založen na zachování místní vegetace zvané „chircal“ (neupravené pole). Tento typ vegetace se zvykne odstraňovat a půdu zúrodňovat, nicméně v tomto případě se stal dominantním prvkem vnějšího prostředí stavby.